Radek Zaťko: Chceme do Chomutova vrátit minimálně třetí ligu

CHOMUTOV — Omezení spojená s koronavirovou pandemií sportu příliš nepřála. Sportovci ale nezaháleli ani v této době. V novém seriálu Nástupu si v rozhovorech představíme zajímavé osobnosti regionálního sportu a jejich pohled na nejlepší mo-menty historie i vize do nejbližší budoucnosti. Fotbalem žije už téměř čtyřicet let. V Chomutově začínal ještě na škváře a dnes chytá v divizním týmu FC Chomutov. Radek Zaťko je zároveň manažerem klubu. Povídala jsem si s ním nejen o tom, co přinesl pandemický rok chomutovským fotbalistům.

Přiblížíte nám historii chomutovského fotbalu a jeho největší úspěchy?

Historie chomutovského fotbalu se začala psát v roce 1920, kdy se zároveň zavedla kronika. Dříve to byl německý klub DFK Komotau. Když jsme před pěti lety měnili znak, tak jsme čerpali i z historie původního znaku. Byly na něm bleděmodré barvy, proto je máme. Je to velmi podstatné pro klub. Názvy se v průběhu let měnily. Pa-matuji si, že nejbohatší historie klubu byla za éry VTŽ Chomutov. Měl v zádech silného sponzora a hrála se tu druhá liga. V jednu dobu to dokonce vypadalo, že by se Chomutov mohl dostat do nejvyšší soutěže, ale prohrál souboj s Plzní. Zůstali jsme tedy v druhé lize.

Po převratu tento silný sponzor odpadl, klub se jmenoval ASK VT DIOSS Chomutov a pak už začala historie FC Chomutov. Tehdy získal stabilního partnera Severočeské doly a postupoval ze třetí ligy znovu do druhé. V té jsme zůstali tři roky, než jsme spadli. To se stalo i kvůli tomu, že stadion nesplňoval podmínky pro druhou ligu. Třetí ligu jsme pak hráli celkem dlouho a myslím, že sem do Chomutova minimálně ta třetí liga určitě patří. Už i kvůli tomu, že se mezitím postavil krásný nový stadion, který má ligové parametry. Sportovci i reprezentace, kteří sem jezdí, si pochvalují nejen fotbalový stadion, ale i kompletní zázemí a také ostatní sportoviště v okolí.

Bohužel po dostavbě nového stadionu nám opět vypadl generální spon-zor a my spadli do divize a tam jsme dodnes. Snažíme se zvednout a najít nějakého strategického partnera, abychom se vrátili zpět do té třetí ligy, nebo ještě lépe do té druhé, protože tenhle stánek si to určitě zaslouží. Bohužel je dnes veškerý sport hlavně o těch financích.

Jsou v chomutovském fotbalu slavná jména?

Určitě z té novodobé historie tu máme kluky, kteří hráli a doteď hrají ligu. Nejznámějším odchovanec klubu je Patrik Gedeon, který byl i v re-prezentaci. Dál třeba Vlasta Svoboda, ten šel pak do Teplic a do Sparty. Potom Tomáš Smola, který momentálně hraje v Opavě a hrál i za Baník Ostrava. Péťa Voříšek, který je z té enklávy Teplic, který tu hrál druhou ligu a potom byl vlastně kapitán Sparty. Pak Sváťa Habanec, který trénoval Brno a Slovácko. Z té starší generace vím, že když tady hráli o postup, tak tu byl Josef Raška, chytal Milan Sova, na tyhle jsem se chodil dívat.

Jaký je současný tým?

Tým teď jsme výrazně omladili, dali jsme dokupy i naši mládež. Filozofie našeho klubu je taková, že v dospělém áčku bychom chtěli mít ně-jakých 70 procent našich odchovanců, protože to by potom postrádalo smysl pracovat s mládeží a nedat jí šanci v dospělém fotbale. V týmu tedy máme prakticky asi 80 procent našich odchovanců, mladé kluky do dvaceti let. Jsou to kvalitní fotbalisté, ale musí k tomu ještě dorůst. Potom jsou v mančaftu nejstarší matadoři. Samozřejmě největší osobnost chomutovského fotbalu je Patrik Gedeon, který má i reprezentační starty. Ten je těm mladým klukům takovým mentorem a učitelem. Poslouchají ho, jdou za ním. Sparta nám půjčila na hostování mladého Filipa Gedeona, takže je tu otec se synem, uvidíme zda si spolu do konce června zahrají, nebo jestli to třeba s ním a Spartou prodloužíme. Pak by si otec se synem mohli zahrát skoro na stejném postu. Myslím, že tým je dobře postavený. A samozřejmě nám výrazně pomáhá město a kluboví partneři, kteří nám přispívají v rámci svých možností velmi slušně.

Jak ovlivnila vládní opatření fotbal? A jak hodnotíte předčasně ukončenou sezónu?

Odehráli jsme jen osm kol z podzimu, pak se kvůli koronaviru přerušila soutěž. Čekali jsme, že se znovu rozběhne, takže jsme dál trénovali. To trvalo asi měsíc, ale místo zápasů přišlo tvrdší opatření. Pak už jsme i přestali trénovat, respektive mohli jsme pouze individuálně. A tak to bylo až do konce loňského roku. FAČR měla indicie, že bychom měli začít na konci ledna dohrávat podzim a jaro dohromady. Začali jsme se tedy hned na začátku ledna opět připravovat společně, ale v půlce zase přišla další opatření. Přes ten tvrdý lockdown jsme byli prakticky měsíc bez kompletního tréninku. Maximálně jsme jednotlivě chodili běhat do lesů a jak kdo mohl v rámci možností.

Z odehraných zápasů jsme začátek měli velmi slušný. Pak na nás trochu sedla taková slabší chvilka, kdy jsme nezvládli poslední dvě kola – remizovali jsme dvakrát doma s papírově slabšími soupeři. Ale byla to pro nás velká škola, kdy si kluci uvědomili, že pokud nebudeme pracovat na hřišti na sto procent, tak ani ten jednodušší soupeř se sám neporazí. Škoda, mohla to být krásná utkání pro fanoušky. Samozřejmě ty body potom chybí, protože v téhle divizní skupině je zrovna pět mančaftů, které mají za sebou i silné partnery v zádech a hrají o postup. Jako aspiranty vidím kromě nás také Most, Českou Lípu, Neratovice. Velmi kvalitní mančaft má i Český Brod a Meteor Praha. Každý bod, který se zbytečně ztratí, je znát. Máme ale další šanci.

Mládež se teď taky dočkala novinky na hřišti...

Ano, hřiště u polikliniky, které patří mládeži, mělo jsme zhruba padesát let staré zázemí. Ale díky výrazné pomoci města jsme mohli vytvořit nové šatny. Samozřejmě jakmile to bude možné, chystáme slavnostní otevření. Fotbalové zázemí je tu tedy velmi dobré, už jen dopilovat hráče. Ale musím říct, že z mládeže nám opravdu vychází kvalitní hráči. Je to dobře nastavené.

Sám hrajete na postu branakáře. Vzpomenete si na své začátky?

Začínal jsem v šesti letech, to už je před nějakými 38 lety. Tehdy to bylo na Březenecké na škváře. Kluci, co tam začínali, si velmi dobře pamatují, co jsou kamínky v kolenech. Ta jsem si drbal po tréninku v přivaděči, a když jsem došel domů, tak byla úplně černá vana. Mamina z nás měla radost.

Jaké momenty pro vás byly v kariéře nejhezčí?

Člověk si vždycky vzpomene na postup. Ač jsem toho, když jsme postoupili do druhé ligy, moc nenahrál, vzpomínky jsou to krásné. Pak když jsme postupovali z divize do třetí ligy... Tyhle zážitky člověk v hlavě nevymaže. No a pak mám samozřejmě v kariéře i slabší chvilky, kdy přišlo nějaké zranění nebo sestup. To pak člověk těžce nese. Ale pořád mě to baví. Být s těmi kluky v kabině, jsou mladí mají plno energie, nabíjí mě, někdy tedy také štvou. Ale fakt mě to baví i díky té partě, která tady v Chomutově je. Ne-umím si představit, co bych bez fotbalu dělal.

Vzpomenete si na nějaký veselý zážitek?

Těch je plno. Když jsme hráli ještě třetí ligu a trénoval tu ještě Venca Budka, to je další reprezentat ČR a hráč Sparty a belgického Lokerenu, měli jsme hrát v Hradci. Jeli jsme tam autobusem, přijeli na hřiště, šli do kabin, převlékli se, trenér udělal sestavu, taktiku a šli jsme se rozcvičit. Když v tom přišel pořadatel a ptá se, co jsme za mančaft. Odpověděli jsme, že FC Chomutov a on na to, že my tam ale nehrajeme, že máme hrát na jiném stadionu, který byl až na druhém konci města. Bylo půl desátý, v 10.15 měl být výkop a my byli úplně jinde. Aby toho nebylo málo, tak řidič autobusu si odjel nakoupit a vypnul si telefon. Ale přijeli tam soupeři, půjčili nám svůj autobus. Takže jsme to na správné hřiště stihli včas. Už jsme byli převlečení a roz-cvičení a mohli hned na hřiště. Sice jsme v 80. minutě dostali gól a prohráli 1:0, ale veselou historku máme dodnes.

Patříte do generace, která hraje dlouho, do kdy ještě plánujete být aktivní?

To je těžké říct. Dokud to půjde budu chtít pořád hrát buď tady nebo jinde. Nedokážu si představit, že bych se v sobotu nesebral a nešel se buď podívat nebo si zahrát fotbal.

Děkuji za rozhovor. Soňa ŠÍMOVÁ