Krvavé jaro 1421 v historii Chomutova

Je jaro, rok 1421, pátek 14. března a k hradbám města Chomutova se přiblížily oddíly husitského vojska, které ukončilo obléhání Plzně. Vydaly se na Žatecko, kde katoličtí šlechtici, stoupenci krále Zikmunda, zejména pan Mikuláš Chudý z Lobkovic na Hasištejně a němečtí měšťané Mostečtí a Chomutovští ohrožovali husitský Žatec. Chomutov byl od svého vzniku spojen s řádem německých rytířů a město mělo výrazně německý charakter, takže se v českém prostředí ujalo rčení „Všudy lidé, v Chomutově Němci“. Od počátku revolučních událostí stáli Chomutovští na protihusitské straně.

Pro husitská vojska představoval Chomutov obtížnou překážku, i když ho před dvěma lety poničil rozsáhlý požár. Město chránily dvojité hradby, příkop napájený vodou. Město a jeho obránci byli, na základě zpráv špehů, nachystaní — hradby jsou opravené, pevné, do města se stáhla silná posádka.

Obléhání zřejmě probíhalo podle tehdejšího scénáře. Husitští hejtmani po příchodu k městu vyzvali obránce, aby otevřeli brány. Po odmítnutí následoval útok, který však měl asi podobu zastrašení obránců.

Na druhý den v sobotu 15. března, husitské vojsko město obklíčilo a následoval průzkum bojem — zjištění slabých míst obrany. I tento pokus husitů byl odražen a sebevědomí obránců se zvýšilo. Z hradeb se na hlavy útočníků snášely urážky měšťanů a jadrnou němčinou špinili jejich náboženské přesvědčení.

Následující den, na květnou neděli, 16. března 1421, přikročili husité k hlavnímu, všeobecnému útoku. Pražští a táborští bojovníci zaútočili na příkopy a hradby města ze dvou stran a nedbajíce obránců, kteří jim lili na hlavy vřelou smůlu a vodu, dobyli město i místní hrad. Následovalo krveprolití v ulicích města, kde husitští ozbrojenci šířili smrt mečem i ohněm „gladiol et inge“. Zabíjeli vše napořád, takže co bylo dospělého mužského pohlaví ve městě, téměř vše bylo zahubeno. Také Židé, kteří za hradbami města hledali spásu se svými rodinami, nebyli tohoto vraždění ušetřeni. Když byli od vítězů vyzýváni, aby se vzdali své víry a dali se pokřtít, raději se ženami a dětmi skákali do ohně, když město, jak se zdá, bylo také zapáleno. Uvádí se, že při následném požáru byla zničena převážná část kostela sv. Kateřiny a byly zničeny i městské knihy.

Jen asi třiceti mužům byl darován život, aby pochovali mrtvé. Kronikáři se neshodují na množství pobitých. V kronikách je počet obětí zmiňován v rozmezí od 1200 do 2400. Mezi mrtvými nechyběly tentokráte ani ženy. Táborské bojovnice vyvedly ženy obránců ven z města, svlékly je ze šatů, pobraly jim cennosti a potom je upálily ve viničné boudě.

Husité údajně vnikli do města bránou zvanou „Brotbaekertor“ (Chlebnou, U chlebných krámů). Nízká rozložitá věž s branou stávala při ústí dnešní Chelčického ulice. Tuto osudnou událost, připomínal do kamene vytesaný německý veršovaný nápis na věži brány: „Na Květnou neděli roku 1421 přepadl Žižka Chomutov; způsobil velký nářek a bídu, pobil 1363 křesťanů. Bůh nechť nás nadále chrání před řáděním takových velkých tyranů.“ (citováno — překlad podle kroniky J. J. Urtiky). Na bráně byl rovněž v kameni vytesaný křížek, ukazující, jak vysoko ve strouze údajně tekla krev pobitých chomutovských obyvatel.

Proč se husité v Chomutově zachovali proti tehdy platným válečným zvyklostem — masakr poražených a usmrcení žen — je dodnes záhadou pro historiky. Důvodů tak tvrdého postupu husitů mohlo být několik.

Text: Milan KOPECKÝ

Foto: Wikipedia