Práce ve škole je řehole, ale baví mě a naplňuje můj život! Jaroslav Doležal se cítí být hrdým rodákem a občanem Lubence

V srpnu 2018 oslavil čtyřicátiny, loni v listopadu se poprvé stal tátou a to ho teď naplňuje nejvíc. Žije v Lubenci, který má rád a přivedl sem i svoji novou rodinu, jako dítě chodil do hasičského kroužku, vyrůstal mezi lubeneckými „dobráky“, u nichž oficiálně je již 27 let a teď už pátým rokem se věnuje mladým hasičům. Jako hasič byl vyznamenám dvěma medailemi. V Podbořanech učí budoucí malíře, automechaniky a opraváře zemědělských strojů, o žních řídí traktor, odváží úrodu. Rád sbírá profesní a odborné zkušenosti ve světě, ale nejraději je doma – v Čechách. Tento rozhovor s Jaroslavem Doležalem vznikal delší dobu, jelikož volného času lubenecký hasič, myslivec, učitel, traktorista brigádník a nově i otec na plný úvazek má pomálu. Do všeho se pouští svědomitě, naplno, život bere vážně a hlavně s humorem.

Jste učitel, mistr, malíř, hasič, zemědělec – čím se cítíte být nejvíce?

Nejvíc se cítím být hrdým rodákem a občanem Lubence, který měl možnost potkat v životě skvělé lidi, kteří ho nasměřovali na to, aby poznal všechny vámi uvedené obory a pak se jim věnoval. Měl jsem štěstí v životě na moudré vzory, potkal jsem několik „Drchlíků“ (jako byla hlavní postava v seriálu Návštěvníci pod názvem velký učitel). Pan učitel Eduard Kraus a pan učitel Jaroslav Valvoda, na Gymnáziu pan ředitel Václav Špilar u hasičů Václav Hadač st., u aut Milan Lippman, myslivost a kynologii kamarád Radek Beer, malování Martin Husárek. Je radost „cucat“ vědomosti a zkušenosti od lidí, co něco umí a mají v hlavě.

Momentálně jste hlavně tatínek. K čemuž vám dodatečně blahopřeji.

Ano, moc děkuji. 20. listopadu 2019 se nám narodila dcera Jolanka, tak se teď nejvíce cítím hrdým tatínkem.

Jaké je vaše hlavní povolání?

Moje hlavní a to, co mě teď naplňuje nejvíce, je povolání učitele odborných předmětů na Gymnáziu a Střední odborné škole v Podbořanech. K tomuto jsem se propracoval po 11 letech práce ve Výchovném ústavu ve Žluticích. Zjistil jsem, že je třeba předávat nejen hmotné…, ale i nehmotné, tedy vědomosti dalším generacím, které budou tu českou kotlinu obývat.

Co jste vystudoval, do jaké školy jste chodil?

Vystudoval jsem Základní školu v Lubenci, Gymnázium v Podbořanech a pak Univerzitu Jana Ámose Komenského v Praze, kde jsem získal akademický titul Mgr. Dle mého soudu „nejvíce“ mně asi dala škola života a praxe a to, že jsem chtěl a snažil se naslouchat lidem, co něco umí a vědí. Jinak titul není podle mě patent na rozum, jsou lidé, kteří i bez titulu jsou super odborníci a lidé na svém místě. Jinak bych zapomněl, v roce 2018 jsem si dodělal výuční list v oboru Malíř –Natěrač.

Narodil jste se v Lubenci?

Ne ne, narodil jsem se v Podbořanech, ale to bylo v dobách, kdy tam byla perfektní a funkční nemocnice s funkční porodnicí, dětským oddělením atd… Ovšem bylo to bohužel v minulém století za tzv. „totality“. To bylo běžné, že byla v oblasti funkční nemocnice. Ale cítím se rodákem v Lubenci.

Jak dlouho jste u lubeneckých „dobráků“?

Oficiálně jsem u sboru od roku 1993, ale s hasiči jsem přišel do styku již mnohem dřív. Chodil jsem do hasičského kroužku, který vedl pan Hadač s Janou Hadačovou. Tam jsem dostal základy, na kterých vlastně funguji dodnes jako člen výjezdové jednotky i jako vedoucí u malých hasičů. Na „hasičině“ je super to, že se může stát hasičem kdokoli, ať je to děvče nebo kluk, ať je to sportovec nebo „nemotora“… Když je ten správný vedoucí, tak dokáže poznat potenciál v daném jedinci a udělat z něj hasiče, co žije pro pomoc lidem… a je pro společnost přínosem.

O jaké výjezdy se ve většině případů jedná?

S ohledem na zařazení jednotky jako JPO 2 (Jednotky požární ochrany 2. stupně) a s předurčeností (to, na co má jednotka vybavení a je cvičena) a s vývojem společnosti a techniky je „repertoár“ výjezdů široký. Kde jsou ty doby, kdy jsme jezdili pouze na požáry! Dnes naše jednotka má v průměru kolem 50 výjezdu ročně, a to tak 50 procent tvoří výjezdy na dopravní nehody, technické pomoci a zbytek 30 procent požáry a 20 procent ostatní zásahy. Procenta jsou přibližná, odpovídají dlouhodobému průměru. Dále také velmi záleží na klimatických podmínkách (záplavy, větrné smršti, letní vedra, námrazy), to vše poté ovlivňuje počet a druh zásahů v daném roce.

Vyjeli jste někdy na falešný poplach?

Ano, vyjeli. I to se stane nebo stává. A je pro nás lepší i stokrát vyjet na falešný poplach a nezasáhnout, než jednou nevyjet a zrovna by to bylo potřeba...

Jaký byl váš nejhorší a naopak nejpohodovější výjezd?

Nejhorší výjezd… požár ve školní jídelně ZŠ Lubenec, bohužel se smrtelným zraněním hospodářky školy. Hodně emocí. Nejpohodovější… jsou všechny zásahy, kde pomůžeme, zachráníme, ochráníme a v pohodě se vrátíme na základnu. Jinak asi nejpohodovější byla záchrana srnce ze skruže v roce 2019, ani nepoděkoval a zbaběle utekl.

A jak dlouho jste vedoucím mládeže v SDH?

Kroužek mladých hasičů vedu společně s Terezkou Vopatovou od roku 2015, kdy jsme naší činnost zahájili. Pátým rokem společně s dětmi soutěžíme, malujeme, sportujeme, brigádničíme a děláme vše, co mají hasiči umět.

Co všechno obnáší práce vedoucího, jaké máte úspěchy?

Práce je vymyslet a připravit činnost pro cca 16 dětí každý týden na schůzku, připravovat je na hru „Plamen“, jezdit na výlety, pracovat s nimi na hasičské technice a trénovat disciplíny. A úspěchy jsou… a jsem na ně hrdý, neskutečně hrdý. Výborná umístění v soutěžích hry „Plamen“, v malování Sára Vyskočilová a neeej Standa a Simča Zatloukalovi se například dostali za naše SDH Lubenec na republiku ve hře Plamen.

Standa Zatloukal je váš kamarád – hasič, který se po nehodě na lyžích ocitl na vozíku?...

Ano. Standa je bojovník tělem i duší. Fandíme mu. Jako sbor jsme pro něj uspořádali sbírku v srpnu 2019 a poté věnovali výtěžek z adventního koncertu a prodeje. Je to to nejmenší, co pro něj můžeme udělat.

Jako dobrovolný hasič jste byl vyznamenán medailemi – za co a kdy?

Letos jsem byl vyznamenán za 25 let práce pro dobrovolné hasiče medaili „Za zásluhy“ a v roce 2018 jsem byl k výročí republiky vyznamenán panem hejtmanem Ústeckého kraje Bubeníčkem medailí Ústeckého kraje za práci v SDH Lubenec. Toto vyznamenání jsem si převzal v Litoměřicích na Výstavišti u příležitosti oslav 100 let vzniku republiky. Tohoto uznání si velmi vážím.

Kdyby se vaše přítelkyně rozhodla dát k hasičům, jak byste reagoval? Nebo už u hasičů je?

Ne, přítelkyně není u hasičů, plně toleruje můj hasičský koníček, ale nechce se stát hasičkou. Neví o co přichází.

Jste učitel odborných předmětů na střední odborné škole – co učíte, jaké máte žáky?

Práce ve škole je řehole. Baví mě a naplňuje můj život. Učím odborné předměty v oborech Malíř – Natěrač, Automechanik a Opravář zemědělských strojů. S dobou se mění žáci a tak žáci odpovídají době a tomu, v čem vyrůstají, a tomu, jak jsou vychováváni. Žáky máme schopné, bohužel někdy všeho.

Co se vám na vaší práci líbí a naopak nelíbí?

V práci mě baví fungovat s mladým potenciálem (studenty) a moc se mi líbí kolektiv, ve kterém pracuji. Kolegové jsou dobrým duchem školy a myslím si, že dávají svému řemeslu vše a proto se mi líbí s nimi pracovat. A hlavně, jsou za námi vidět někdy i výsledky, pokud se chtějí žáci něco naučit.

Nelíbí se mi: za prvé, někdy neúcta mladých k osobě a pozici učitele. Za druhé, stoupající byrokracie, za třetí, agresivita a vulgarita žáků mezi sebou. Bohužel k tomuto tématu bych mohl mluvit hodinu, ale nechci čitatele zatěžovat všeobecně známými problémy dnešního školství.

Vzděláváte se jako hasič?..

Ano… jsou obory, které prodělávají vývoj a jdou s dobou a mění se. A tam je potřeba se stále učit novým věcem a v případě pedagoga je předávat dále žákům.

Například to, co platilo v roce 1993, dnes už je u hasičů někde úplně jinde. Jde o posun, kdy hasiči už jen nehasí, ale vlastně dělají vše, když se děje něco mimořádného (dopravní nehody, mimořádné události, řezání stromů, asistence záchranné službě).

...A jako učitel odborných předmětů?

To samé platí o pozici učitelské u odborných předmětů. Třeba v matematice sčítání a nebo jiné předměty se budou učit v podstatě pořád stejně i za sto let (berte s nadsázkou), ale ohledně odborných předmětů, vývoj jde tak neskutečně dopředu, co se týče automobilů, zemědělských strojů a nátěrových hmot, aplikací barev, že sledovat novinky a implementovat je do výuky je opravdu těžší a těžší. A zde platí nejvíce, že celý život se učíme něčemu novému a budeme učit.

Vyjíždíte na žně – jako brigádník? Kam a jak to probíhá?

Jsem rád, že jsem dostal šanci u firmy Botep v Lubenci, kde pod vedením Ing. Beneše si můžu v praxi ověřit to, co kluky ve škole učíme v teorii, a seznámit se s novinkami v oboru. Brigádu tedy beru zároveň jako praxi, která je pro učitele odborných předmětů velmi důležitá proto, aby byl člověk v „obraze“.

V rámci brigády mám šanci se seznámit s moderními postupy při sklizni obilovin, jakou jsou moderní sklízecí mlátičky, použití vyvážecí soupravy v rámci logistického řešení efektivního odvozu sklizené plodiny s ohledem na šetrné zacházení s půdním profilem, který se nehutní zbytečnými přejezdy. Poté také s moderní posklizňovou linkou, kde se daná plodina vyčistí a uskladní. Je zajímavé se dozvědět o novinkách v postřicích plodin, technice a moderního mapování porostů pomocí GPS technologie používaného v rámci zemědělské činnosti.

Slyšel jste o problému zaorávaní plastů do půdy, kdy se v poli válí např. pet láhve a ten stroj vezme i je? Jak by se to mělo řešit?

Toto bych netvrdil, tuto informaci od vás slyším poprvé. Schválně se určitě do země nezapracovávají. Řešení jednoduché – nebuďme bezohlední k přírodě, zkrátka prasata. Ukliďme si svůj odpad po sobě.

Jaké máte koníčky? Máte zahrádku, ovocné stromy?

Koníčky… no tak určitě hasičina, ta je pro mě hodně důležitá, dále myslivost a s tím spojená kynologie, pes Agárek, kutilství a starat se o domek a zahrádku. Nově: „nej“ koníček je teď aktuálně nedávno narozená dcera Jolanka… To bude koníček a čím bude větší, tím to bude větší kůň.

Co Velikonoce, stavění, kácení májky, provádíte to?

Toto vše patří k tradičnímu kulturnímu životu na vesnici. Máme štěstí, že u nás v Lubenci všechny tyto akce se dějí. Mrzí mě, že se přestalo se Staročeskými máji. Za moji osobu se snažím v jisté míře účastnit všeho, co se v naší obci děje. Jinak aktivně s přáteli pořádáme každoročně na začátku července u rybníka v Lubenci vzpomínku na upálení mistra Jana Husa. Je to večer s vatrou, hudbou, tancem a posezením u přátelských pohovorů.

Jaká je podle vás a pro vás nejlepší dovolená? Kde jste byl o té poslední?

Dovolenou v srpnu jsem trávil za volantem traktoru při „boji o zrno“. Jinak moje ideální dovolená je při poznávání Čech, v tomto jsem patriot. Loni jsem trávil dovolenou návštěvou západočeských Lázní. S přítelkyní Libuškou jsme obdivovali Mariánské Lázně a jejich hrací fontánu s krásným prostředím a atmosférou a procedury a jídlo a… prostě super relax.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí.

Alla Želinská