Rozhovor s Blankou Janečkovou účastnicí Hlasu Česko Slovenska

před třemi roky  |  Rozhovory |   0 komentářů

blanka-janeckova-nahled Zážitky nám nikdo nevezme, říká 36letá zpěvačka Blanka Janečková a účinkující v soutěži Hlas Česko Slovenska. Slzy dojetí z vystoupení nevidomých zpěváků Blanky Janečkové z Loun a Martina Svátka z Prahy se linuly po tvářích nejen porotcům pěvecké soutěže Hlas Česko Slovenska, ale i divákům u televizních obrazovek. Jak sama Blanka přiznala, takový ohlas rozhodně nečekala, již vyzkoušela casting v X Factoru, ale tam to dobře nedopadlo. Celý štáb je má rád a je tam skvělá parta lidí.

 

 

Blanko, kdo vás ke zpěvu přivedl?
Asi Pán Bůh. Žádného učitele jsme neměla, chviličku jsem chodila do školního sboru a pak to prostě šlo samo.
Od kdy zpíváte?
Od malička, zhruba od čtyř let.
Jak se učíte písničky, když jste nevidomá?
Odposloucháváním. Je to náročné, je to prostě síla.
Máte nějaký pěvecký vzor?
Mám, Steveho Vondera, taky nevidí. Je to skvělý člověk. Až ten člověk umře, umře všechno kolem, je to prostě ikona.
Kdo vás do soutěže přihlásil?
Přihlásila jsem nás já. Zkoušela jsem dříve účast i v soutěži X Factor, ale nedopadlo to dobře.
Blani, jak dlouho se s Martinem Svátkem znáte?
Od základní školy, já jsem z Loun, Martin je z Prahy, spolu jsme chodili na základní školu pro nevidomé. Máme společnou lásku ke zpěvu, máme to prostě tak dané. Zpíváme spolu v gospelovém souboru MGC v Praze.
Tak nyní přímo k soutěži. Jak natáčení probíhá, musí to pro vás, matku tří dětí, být časově dost náročné?
Casting probíhal rychle, nepočítali jsme, že se tam vůbec dostaneme. Poté probíhaly rozhovory pro televizi, kostýmové zkoušky, focení v ateliéru, pak jsme přišli před porotce. Zazpívali jsme skladbu How do you keep the music play od Jamese Ingrema. Nyní probíhají kola před koučema. Živá vystoupení pak následují v dubnu. Všichni na nás byli moc hodní, celý štáb nás má rád. Moc se mi tam líbí, ty zážitky nám nikdo nevezme. Je to skvělé.
V Praze jsme byli zatím dvakrát, v sobotu a minulý týden v pátek. Vyjíždím vždy brzy ráno a většinou se vracím až následující den. Někdy jsme tam třeba jenom chvíli, jindy ale také do tři čtvrtě na devět večer. Mám velkou kliku, že mám rodinu, která mě podrží, o hlídání se postarají.
Kterého kouče jste si vybrala?
Majka Spirita, v jeho týmu je nás dvanáct.
Co připravujete za písničky do dalších kol soutěže?
Zatím žádnou, končíme Johnem Lenonem – Imagin.
Měli vás Louňané možnost vidět někde naživo?
Ano, zpívala jsem několikrát na Adventních koncertech Jaroslava Kleina ve Vrchlického divadle. Naposledy v roce 2012.
Blani, smekám před vámi, jak skvěle zvládáte péči o vaše tři děti. Pomáhá vám i manžel?
Naplánovány byly dvě děti, ale nakonec k osmileté Terezce přibyla dvojčata Barborka a Blanička, ale musím to zvládat. Manžel mi pomáhá.
A to ještě zvládáte své zájmy?
Občas ano, mými koníčky jsou hudba a voňavky.
Proč právě voňavky? Sbíráte je?
Mě strašně baví poznávat ty lidi, co na sebe nalévají. I když je nevidím, poznám je podle vůně.
Co byste, jako nevidomá, uvítala za inovace od lounských radních? Vyhovují vám chodníky a přechody?
Přechody jsou fajn, dokonce se mi podařilo domluvit s Odborem správy majetku upravení časových prodlev u přechodů pro chodce na ulici Osvoboditelů. Ještě by autobusy městské hromadné dopravy měly mít ozvučené jména zastávek. Jinak jsem se vším ve městě spokojená.
Děkuji vám za rozhovor. Jarka Cibulková
Sdílet: Facebook

Tisknout článek

0/5 bodů (0 hlasování)

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Váš komentář

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.

Potvrďte, že nejste robot: