Pohlednice jsou často jediným zdrojem zjištění, jak to tu kdysi vypadalo: Sběratel Jiří Bejček má asi pět set historických pohlednic Podbořan a okolí

před dvěma roky  |  Rozhovory | Zprávy |   1 komentář
jb1-nahled Znáte Podbořansko jako své boty? A poznáte místa i na historických pohlednicích? Pokud ano, určitě jste se v létě zapojili do soutěže Podbořansko na historických pohlednicích. Během letních měsíců týdeník Region Podbořanska uveřejnil obrázky deseti historických pohlednic ze sbírky Jiřího Bejčka. Hodně čtenářů poznalo obec, část města nebo místo na Podbořansku, které záběry zachycují. Jedna z vás, čtenářka Iveta Vrhelová, vyhrála roční předplatné Regionu Podbořanska. Soutěž vzbudila zájem. Chtěli jste vědět víc: z čí že to sbírky pohlednice pocházejí, kolik jich sběratel vůbec má, anebo zda existuje či se chystá nějaká publikace historických pohledů Podbořan…?
Zeptala jsem se na to přímo majitele pohlednic, díky němuž se soutěž mohla uskutečnit – podbořanského rodáka, ředitele Gymnázia a SOŠ Podbořany Jiřího Bejčka.
Kolik kusů čitá vaše sbírka pohlednic?
Moje soukromá sbírka není nijak rozsáhlá, čítá zhruba pět set kusů. Mám je uloženy v krabicích. Vlastně mi nejde o co největší počet, ale o mapování historie bývalého okresu Podbořany, současného Podbořanska.
Perfektně mluvíte německy, poměrně často navštěvujete Německo, máte tam kořeny?
Je pravda, že mluvím německy stejně jako česky. To také díky babičce z matčiny strany. Mým rodným městem jsou Podbořany, kde jsem bydlel do svých 23 let, nyní žiji v Žatci. Ten mi k srdci ale tolik nepřilnul. Rád se vracím do Podbořan.
Jak dlouho tam pracujete?
Už sedmnáct let pracuji na střední škole – Gymnáziu a střední odborné škole. Jejím ředitelem jsem od září 2010.
Jak dlouho sbíráte pohlednice, co vás k tomu přivedlo?
Staré pohledy Podbořanska sbírám od roku 1995, kdy mě to začalo bavit díky kolegům v práci. Další přírůstky do sbírky jsem získával objížděním antikvariátů, od známých i neznámých lidí, kteří mi pohlednice věnovali či dali výměnou.
Kde se pořizují historické pohlednice dnes?
Já pohledy pořizuji hlavně na burzách sběratelů, kam se vypravím tak třikrát do roka. Nebo v Německu, kde mám dobré vztahy s Utou Bräuer, vedoucí Heimatstube Podersam – Jechnitz, archivu a muzea odsunutých sudetských Němců z Podbořanska v Kronachu. Nebo na internetu v aukcích.
Kolik pohlednic Podbořan existuje a kolik jich máte vy?
To je těžké spočítat. Filatelisté mají situaci jednodušší tím, že vědí přesně, kolik známek bylo vydáno, v jakém počtu a jaké jsou jednotlivé varianty. Na rozdíl od toho dříve měla vlastní pohled, nebo i vícero druhů, každá vesnice, hospoda, hotel ve městě či obci – jako reklamu svého podniku. Vydávaly se malé náklady, třeba každý rok jiný obrázek. Takže existuje opravdu velké množství různých pohlednic a katalogy samozřejmě nejsou. Já mám přes 500 pohlednic Podbořanska, každou jinou, z toho zhruba 350 pohledů jen samotných Podbořan. Odhaduji, že může existovat kolem 1500 různých pohlednic Podbořan a všech jejich dvanácti částí, jako jsou Dolánky, Neprobylice, nebo Valov. Myslím si, že vlastním asi třetinu pohlednic, další dvě třetiny někde jsou zatím mimo můj dosah.
Existuje nějaké místo, obec, z nichž pohled nemáte?
Ano, například pohlednici Valova jako jediného ještě nemám. Rád bych se jí dopátral a měl ve sbírce. Třeba mi pomůže někdo, kdo si to u vás přečte (úsměv).
Z jakého roku je vaše nejstarší pohlednice?
Nejstarší pohlednice, kterou mám, je z roku 1897. Jistý Josef Wurm, účetní z pobočného závodu firmy Hardmuth v Podbořanech, na ní píše známému do Slovinska, že mu posílá nejnovější pohled z Podbořan, a zároveň ho žádá, ať mu také pošle pohled na oplátku. Ve své sbírce bych chtěl mít i ještě starší, o které vím, že existuje, a to z roku 1896. Čím více pohlednic máte, tím méně jich přibývá. Teď už mi přibude tak jedna až dvě za rok opravdu pěkné a vzácné.
Byl na Podbořansku nějaký význačnější vydavatel?
Asi největším vydavatelem byl knihvazač Josef Pfaff z Podbořan, jehož firma sídlila od 60. let 19. století do roku 1945 v centru města v domě č.p. 200 – vedle hostince Růže, v 60. – 80. letech minulého století to bylo krejčovství Vkus, po revoluci pak vietnamské bistro. Každou druhou pohlednici mám právě od Pfaffa. Na druhém místě je vydavatel Paul Tenschert, jenž měl sídlo vedle nynější Jednoty, naproti GE Money bance. Ten vydával pohlednice do roku 1929, pak vydávání převzal zřejmě jeho zeť Karl Sluka a vedl ho do roku 1945, kdy byl odsunut.
Odhadujete, kolik jich tady bylo celkem?
Dohromady se dá mluvit zhruba o dvou desítkách vydavatelů. Je pravda, že někdy se objeví i pohlednice vydavatele, o kterém jsem předtím ani nevěděl.
Dají se podbořanské pohlednice nějak tematicky rozčlenit?
Existují Podbořany podle ulic, pohlednice z chmelů… Je na nich vidět, jak se jednotlivé domy měnily, jak se měnilo celé město. Jinak ale pohlednice mohou sloužit jako zdroj bádání. Podbořany to mají těžší než, řekněme, Žatec. V Žatci historické centrum zůstalo, v Podbořanech ne – severní a jižní strana byly v 70. – 80. letech zbourány. Na místě, které je zachyceno na pohlednici, často nezůstal ani jeden dům. Navíc když ještě není na pohlednici známka, pátrám po historii třeba i podle šatů lidí zachycených na pohledu, podle telefonních seznamů… Také v případě Neprobylic či Dolánek, kde před válkou žilo zhruba po 120 obyvatelích a za socialismu po původní návsi a domech nezbyla ani stopa, jsou moje dvě pohlednice pro mě jediným zdrojem zjištění, jak vesnice dříve vypadaly.
Které pohlednice jsou pro vás nejvzácnější?
Samozřejmě ta nejstarší. Nebo pohlednice od dcery pana Pfaffa, která píše své kamarádce do České Lípy. Ale i pohlednice, které jsou odesilatelem doslova celé popsané. To také souvisí s historií vydávání pohlednic. Do roku 1905 byla tzv. dlouhá adresa, která se psala na zadní straně, a vlastní text, tedy pozdrav a další sdělení pro kamaráda, příbuzného či jiného adresáta, psal odesílatel na přední stranu pohlednice. Po roce 1905 se zavedla tzv. krátká adresa, tak jak ji známe dodnes, vzadu vpravo. Bylo to levnější než dopis, takže odesilatel se snažil toho sdělit adresátovi co nejvíce – na obou stranách pohledu, Zajímavé jsou i pohlednice, kde někdo je zachycený fotografem, který fotil záběr pro pohled, a ten člověk sám sebe na obrázku pozná a píše „To jsem já tady na pohlednici!“. Vždyť jak to bylo dřív? Do vesnice přijel jednou za pár let „pan fotograf“, lidé vyběhli ven a nechali se v záběru fotit, život kolem se zastavil, to byla velká událost!
Víte o nějakých dalších sběratelích pohlednic v našem regionu?
Ano, vím o mladém sběrateli starých pohlednic Podbořan a okolí Jiřím Bláhovi z Petrohradu. Je tu i Miroslav Aulický z Perucka… Velká kapacita v tomto oboru je samozřejmě známý sběratel Jaroslav Rychtařík, který se věnuje sbírání pohlednic a fotografií z Loun a blízkého okolí. Jen město Louny prý má na více než 2000 pohlednicích, celkem ovšem má desítky tisíc historických pohlednic.
Některá jiná města už vydala knihy, které mapují alespoň částečně historii pomocí starých pohlednic v daném regionu. Co Podbořany?
Publikaci starých pohlednic Podbořan a spádových obcí ve spoluprácí s městem připravuji. Pracovně o tom jednám se starostou Radkem Reindlem. Přiznám se, že mám trochu skluz, každopádně bych chtěl vydání knížky spojit s výstavou k oslavám v roce 2017 osmdesáti let Gymnázia a SOŠ Podbořany.
Na co se můžeme těšit?
Knížka bude zhruba stostránková a měly by v ní být ty nejzajímavější pohlednice míst, které lidé znají, ale i jak je neznají.
Děkuji za rozhovor a přeji pěkné přírůstky do sbírky.
Alla Želinská
foto: K nejcennějším kusům ve své sbírce Jiří Bejček řadí tyto dvě pohlednice. Foto: Alla Želinská
Sdílet: Facebook

Tisknout článek

0/5 bodů (0 hlasování)

Komentáře

1 | Jana Chvojková @ | před sedmi měsíci

Rozhovor v Regionu

Chtěla bych poděkovat za zajímavý článek o sběrateli pohlednic Podbořanska p. Mgr. Bc. Bejčkovi. Myslím, že byl velmi povedený a poučný, přeji jen samé takovéto poutavé a zajímavé články.

Zdraví Jana Chvojková

reagovat

Váš komentář

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.

Potvrďte, že nejste robot: