Náhradní rodiny Ústeckého kraje pomáhají pěstounům řešit náročné životní situace

Náhradní rodiny Ústeckého kraje zvolily svůj název proto, že spolupracují s náhradními rodinami doslova od Kadaně po Varnsdorf. Pobočky mají ještě v Žatci, Lounech, Podbořanech a v Ústí nad Labem. V řadách necelé stovky klientů jsou jak klasičtí, tak i přechodní pěstouni, stejně jako prarodiče, tety a strýčkové. O problematice pěstounství jsme si povídali se zástupcem obecně prospěšné organizace Ivem Krausem.

Prosím, představte společnost Náhradní rodiny Ústeckého kraje, jaký je její úkol?

Jsme obecně prospěšnou společností, jejímž posláním je poskytovat informace, podporu a pomoc náhradním rodičům, jejich přijatým i vlastním dětem a zájemcům o náhradní rodinnou péči v oblasti sociální, psychologické, výchovné a vzdělávací, právní a volnočasové.

Naším úkolem je zlepšit podmínky pro výkon pěstounské péče v náhradních rodinách, tak aby svěřené děti mohly prožívat šťastné a spokojené dětství. Následně napomáháme svěřeným dětem osamostatnit se. Dalším úkolem je získávat nové zájemce o náhradní rodičovství.

Před Náhradními rodinami vznikaly kluby, jaký k tomu byl podnět?

Klub náhradních rodin vznikl díky iniciativě tří náhradních rodin, které se vzájemně znaly a rozvíjely přátelské vztahy. Cílem klubu bylo umožnit i ostatním náhradním rodičům, a to jak pěstounům, tak i osvojitelům se společně scházet, přátelit se a vyměňovat si zkušenosti ohledně výchovy přijatých dětí.

Takže zpočátku jste se scházeli spíše na výlety?

Zpočátku se klub scházel k volnočasovým akcím typu výlet, táborák, odpoledne pro děti, ale úplně ze všeho nejvíc klub stmelili koníčci v jezdecké stáji Židovice, později Veltěže, kam se přijaté děti vždy velmi těšily. Postupně přibývaly další rodiny, a tak klub početně rostl. V roce 2012, kdy občanské sdružení získalo první dotaci na vzdělávání a psychologické poradenství, už přestaly postačovat prostory, které poskytoval Husův sbor na Peruci. Proto klub uvítal zázemí, které mu laskavě poskytuje až do dnešních dnů Obecní úřad Veltěže. V témže roce organizace získala pověření k výkonu sociálně právní ochrany dětí.

Do klubu náhradních rodin může patřit každý, kdo pečuje nebo v minulosti pečoval o jiné dítě než vlastní biologické, zájemci o adopci či pěstounství a samozřejmě i děti, které v náhradní péči vyrůstaly.

Kdy vznikla obecně prospěšná společnost, byly začátky těžké?

V roce 2013 se organizace transformovala na obecně prospěšnou společnost a začala poskytovat služby doprovázení pěstounů a svoji činnost přenesla do Loun, kde spolupracuje s Městským úřadem a účastní se komunitního plánování. První zázemí v Lounech, ve snaze napomoci dobré věci, poskytl Farní sbor Církve českobratrské evangelické. Poté byla zřízena Poradna pro náhradní rodinnou péči, kterou lze nalézt v Mánesově ulici 15.

Kde mají Náhradní rodiny Ústeckého kraje pobočky?

Poradna pro náhradní rodinnou péči se nachází také v Žatci na ulici Obránců Míru 2767 v budově pojišťovny a v Podbořanech na Masarykově náměstí 15 v Rubínu. Mimo lounský okres se ještě nachází ústecká poradna, která sídlí v administrativní budově Na Rondelu, ulice Masarykova 750/316. V rámci terénních služeb působíme na celém území Ústeckého kraje.

V řadách klientů poraden jsou jak klasičtí, tak i přechodní pěstouni, stejně jako prarodiče, tety, strýčkové, sourozenci či jiné blízké osoby, kteří pečují o děti svých příbuzných. Těm organizace nabízí poradenství a vzdělávání při výchově a péči o přijaté děti a další služby. Jedná se například o asistenci při kontaktech dětí s osobami blízkými, zajištění hlídání dětí v odůvodněných případech nebo o poskytnutí psychologického, terapeutického, pedagogického nebo jiného odborného poradenství. Radí také zájemcům, kteří chtějí přijmout opuštěné dítě do své rodiny.

Jaký je rozdíl mezi adopcí a pěstounstvím?

Adopce neboli osvojení dítěte je v konečném důsledku nevratný proces, ve kterém zájemci přijmou dítě právně za vlastní. Takové dítě má práva jako kdyby se náhradní mamince narodilo, např. nese příjmení rodičů, má nárok na výživné nebo na dědictví. Tuto možnost nejčastěji volí manželé, kteří nemohou mít vlastní děti. Podmínkou je, že je dítě sirotkem nebo se biologičtí rodiče dítěte vzdají či jsou zbaveni rodičovských práv.

Pěstounství je formou náhradní rodinné péče po dobu, kdy se vlastní rodiče dítěte nemohou nebo nechtějí o dítě starat. Zjednodušeně řečeno jde o vychovatele, kteří v domácím prostředí jakoby suplují služby dětského domova nebo kojeneckého ústavu. Právně se jedná o osoby nahrazující péči rodičů, kteří za děti jednají v běžných záležitostech, ale takovým způsobem, aby nebyla narušena rodičovská práva. Pěstouni pobírají za péči o přijaté děti od státu finanční odměnu.

Spolupracujete třeba i s dětskými domovy?

Snažíme se spolupracovat. Někdy napomáháme pěstounům při seznamování se s dítětem či při vzájemném kontaktu dětí v pěstounské péči se sourozenci v ústavních zařízeních. Jednou se setkáváme s větším a jindy menším pochopením. Řekl bych, že příčinou bývá možná nevědomost některých zaměstnanců ústavů, že existují doprovázející organizace pěstounů nebo zvyk jednat jen se státními úřady. Trošku aktivnější vůči pěstounům dříve bývaly Klokánky. Někdy se například tety nějakou dobu setkávaly s předanými dětmi nebo se děti mohly přijet podívat, kde bydlely dříve. V zásadě se dá říci, že spolupráci náhradní rodiny vítají.

Kolik jich vůbec v rámci kraji existuje?

Myslím, že v Ústeckém kraji existuje 17 dětských domovů, ve kterých se nachází asi sedm stovek opuštěných dětí a jeden kojenecký ústav s kapacitou 100. Tuším, že tyto zařízení jsou naplněné na 95%. Domnívám se, že v současné době nehrozí zánik dětských domovů, protože pěstounů je stále velký nedostatek. Nicméně zdá se, že vláda se snaží, aby především miminka a batolátka mohla vyrůstat v péči milující osoby – pěstounek na přechodnou dobu, díky čemuž se dá časem očekávat využití kojeneckého ústavu pouze pro děti vyžadující zdravotnickou péči.

Jaká je cesta od žádosti až po získání dítěte do pěstounské péče?

Cesta k takzvanému získání dítěte není vůbec jednoduchá. Nejprve zájemcům doporučujeme si o všem popovídat v některé z našich poraden, zvážit pro a proti, a pokud se rozhodnete, tak mít trpělivost a vytrvat. Celý proces od podání žádosti po svěření dítěte může trvat i několik let. Zájemci o pěstounství musí prokázat, že mají vhodné zázemí a předpoklady pro výchovu svěřených dětí, podrobit se psychotestům a projít přípravou. Pokud jsou schváleni, musí ještě čekat, až jim Krajský úřad vytipuje vhodné dítě, s ním se seznámit a vyčkat na rozhodnutí soudu.

Může o pěstounství žádat třeba žena samoživitelka, nebo musí vždy pár?

O svěření dítěte do pěstounské péče může zažádat i žena či muž bez partnera, ale měl by mít takové rodinné zázemí, které snižuje riziko selhání pěstounské péče, např. s výchovou a péčí o děti může pomáhat teta, babička, přítel, apod.

Máte problémy sehnat vhodné pěstouny? Co musí splňovat?

Ano, je to velký problém. Co se týče klasických cizích pěstounů, tak před šesti lety se výrazně zvýšila odměna, ale zároveň přibyly další povinnosti a možná došlo i k zpřísnění výběru budoucích pěstounů. Tím se paradoxně zájem snížil. Na druhou stranu v Ústeckém kraji od roku 2013 přibylo 56 pěstounů na přechodnou dobu. Musím však dodat, že z 90% pěstounskou péči poskytují příbuzní přijatých dětí, kteří žádným prověřováním neprochází.

Zájemci o pěstounství musí nejprve kontaktovat sociální odbor, oddělení sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) příslušného městského úřadu podle místa svého trvalého bydliště. Tam je s nimi proveden kontaktní pohovor, ve kterém se zjišťují motivace k přijetí dětí, a zároveň se domluví návštěva sociální pracovnice v domácnosti zájemců. Ta následně napíše zprávu, která například obsahuje informace o bytových poměrech, zaměstnání, pověsti v místě a o vlastních dětech zájemců. Dále je nutné napsat sociální životopis a vyplnit dotazník. Nakonec je potřeba zajít k lékaři, který napíše posudek ke zdravotnímu stavu. Úřednice zároveň prověří trestní rejstřík. Pokud tedy zájemci mají vhodné podmínky pro přijetí dětí a předpoklady k jejich výchově, odešle se žádost na Krajský úřad.

Když se pěstouni vzdělávají, kdo pečuje o jejich „děti“?

Během vzdělávání pěstounů zajišťujeme hlídání s volnočasovým nebo sociálně-terapeutickým programem. Pro děti za pomoci pedagoga nebo jiného odborníka připravujeme hry nebo jiné aktivity, někdy s prvky muzikoterapie, dramaterapie nebo arteterapie. Nejen, že je to moc baví, ale máme zároveň možnost je lépe poznat. Myslím, že když malé děti vidíte, jak si hrají nebo plní nějaké úkoly, napoví vám to často mnohem více, než když s nimi uděláte zjišťovací pohovor. Pokud náhradní rodiny a jejich děti dobře znáte, můžete jim pak kvalitněji poskytovat podporu a služby. Samozřejmě ty starší děti se většinou již pohlídají samy.

Co legislativa, jak s ní bojujete?

Asi je to všeobecný trend, že byrokracie bují. Když si zakládáte neziskovku, chcete hlavně pracovat s lidmi a méně se již věnovat administrativě. Víme však, že sociálně právní ochrana dětí, která s náhradní rodinnou péčí úzce souvisí, je věc odpovědná a že je třeba věnovat náležitou pozornost i úrovni výstupů naší práce, která se odráží mimo jiné ve spisové dokumentaci, ve zprávách o výkonu pěstounské péče nebo například v návrzích, které pomáháme sepisovat k soudu. Dodržujeme také standardy.

Jaký si myslíte, že je největší problém v oblasti náhradních rodin?

Myslím, že naše společnost se ještě nenaučila vyváženě vnímat lidská práva ve vztahu k odpovědnosti, kterou by měl rodič nést. Jinými slovy, zdá se, že společnost je spíše na straně biologických rodičů, zatímco pěstouni někdy nejsou vnímáni úplně pozitivně.

Na druhou stranu pěstouni často přebírají velmi zanedbávané, někdy i týrané nebo zneužívané děti, které si pak často nesou následky na celý život. Přál bych si, aby dítě, které nemá to štěstí vyrůstat ve své vlastní rodině, mělo právo na šťastné a spokojené dětství v rodině náhradní.

Organizuje společnost kromě školení pro pěstouny i nějaké akce pro děti?

Ano, minulý rok jsme například organizovali v Podbořanech na zahradě u Kostela Božího Spasitele Masopust, Den rodiny, Indiánský den či adventní posezení. V Žatci jsme se sešli v Kapucínské zahradě na canisterapii nebo jsme vedli kroužek pro předškoláčky. Děti z pěstounské péče také vytvořily výstavu svých velmi pěkných výtvarných děl, které visí na síti vedle naší poradny. V Lounech pěstounské děti navštívily místní minizoo, zahrály si bowling či si užily táborák.

Bydlíte v Peruci na Lounsku, kde jste kazatelem Husova sboru, na jaké akce, které jste pořádali, jste pyšný?

Náš sboreček je početně malý, ale duchem velký. Nedá se říci, že bychom organizovali nějaké úžasné akce, ale jsme rádi, že si stále do perucké kaple M. J. Husa někteří dobří lidé cestu najdou a že můžeme každou neděli od 15h. sloužit Bohu. V současné době se snažíme dobudovat v podkroví fary sociální byt, který by mohl sloužit i zletilým dětem opouštějícím náhradní rodinnou péči. S budováním jsme již započali, ale chybí finance na dokončení.

Musím ještě dodat, že duchovně působím také v Podbořanech, kam dojíždím podle potřeby. Na dálku je to dosti těžké, ale naštěstí tam žije dost obětavých lidí, kteří se společně snaží vdechnout místnímu původně evangelickému kostelu nový život. Probíhají tam různé kulturně společenské akce, často pro rodiny s dětmi.

Co Vaše rodina?

Ano, mám hodnou ženu, tři milé dcery, z nichž jedna je již vdaná, a jednoho neposedného syna. Rodina mi dělá radost.

Co je pro Vás osobně v životě nejdůležitější?

Jako věřící bych měl asi odpovědět, že Boží vůle. Je to ale složitější, protože ji někdy dost dobře nevím, a tak se snažím ji poznat. Možná, že bych se měl i lépe, kdybych se živil nějakým normálnějším zaměstnáním, ale asi je to opravdu ta Boží vůle, že jsem se ocitl v dobročinné organizaci. Mám dobrý pocit, když se mi podaří s někým dobře vyřešit náročnou životní situaci a jsem také rád, když jsou klienti spokojeni.

Děkuji Vám za rozhovor a přeji více pěstounů a spokojenost na obou stranách. Jarka Cibulková

Popiska 1. foto: Ivo Kraus ve své poradně Náhradních rodin Ústeckého kraje v Mánesově ulici v Lounech. Druhá místnost slouží jako hovorna. Foto: Jarka Cibulková  

Popiska 2. foto: Pro pěstouny pořádá společnost Náhradní rodiny školení po celém kraji. Snímek je ze žatecké poradny. Zatím co se rodiče vzdělávají, děti mají zajištěno hlídání naproti v Domě dětí a mládeže. Foto: Věra Drápalová